Dnes v noci jsem nemohla spát a tak jsem přemýšlela. To je to nejhorší co můžete v noci udělat. Jak tak přemýšlíte, nacházíte další a další témata, která jsou taky tak strašně důležitá a neodkladná a než se nadějete vstává manžel do práce a jako vždy Vás vzbudí. Dnes tedy né. Máte pocit, že jste oko nezamhouřila a pokud jo, tak rozhodně né dost dlouho na to, aby jste vydržela celý ten maraton denních povinnosti. O tom se tady rozepisovat nebudu, určitě každá žena přesně ví o čem mluvím. No a tak po dvou opravdu, ale opravdu velkých kafích, vypitých jako vždy za běhu, napůl studených, jsem si vzpomněla co jsem v noci řešila.
Zjistila jsem, že jsem strašně vděčná, za to jaký život žiju a že vůbec žiju. Za to že mám rodinu, dům, přátele, zdraví, lásku, zahradu, sporák, ledničku, pračku a spoustu jiných věcí, které bereme v 21 století jako samozřejmost. Myslím si, že si lidi všeobecně málo děkoujou a tak jsem se rozhodla to napravit.
Takže děkuji Pánu Bohu, protože ten mě miloval jako první :-)
Děkuji svému Andělu strážnému, protože ten mě miluje za všech okolností (a má se mnou někdy hromadu práce, za což mu patří mé VELKÉ DÍK)
Děkuji mým rodičům, protože ti mě tvarovali, učili a milovali od narození.
Děkuji sourozencům, bez nich bych nebyla tím kým jsem a nikdy se nenaučila, jako prostřední dítě, kompromisům.
Děkuji manželovi, protože mě miluje a to ikdyž už mě celou zná a že mi dal dceru.
Děkuji dceři, rozsvítila můj život.
Děkuji sama sobě, že mám odvahu to říct a děkuji Vám, všem protože si myslím, že je to potřeba.
Díky
Pak že nespat je nezdravé :-)
