V sobotu byl hokej. Pro zadané ženy to asi není žádná novinka. Chvíli jsem manžela přemlouvala ať jde do hospody. Ano čtete správně, dobrovolně jsem ho "nutila" jít za podobně sportuchtivými jedinci do místní hospůdky. Měli tam dokonce velkoplošnou projekci a to i mě přišlo jako velké lákadlo. Navíc by si pak mohli nad sklenicí dobře vychlazeného oroseného lahodného moku probrat kdo kde udělal jakou chybu a co by v tu dannou situaci udělali oni. No každopádně mi to nevyšlo. Buď jsem zvolila špatnou taktiku, nebo jsem moc tlačila na pilu až dostala má drahá polovička strach, že je do něčeho tlačena a tu chvíli ztratil zájem. Ať tak či tak zůstal doma a tak jsme s dcerkou koukaly s ním. Né tedy, že by mě hokej úplně nebavil. Byly doby, kdy jsem nadšeně koukala s ním, ale po narození dcery, kdy už dva roky koukám maximálně tak na pohádky, jsem tomu nějak nemohla přijít na chuť. Vlastně jsme koukat musely. Jelikož přestavba půdy na obytné patro je v plánu až letos, tak prakticky bydlíme v jedna plus jedna a tam není s malou (ani před malou) kam utéct. Vzala jsem to zodpovědně a vážně jsem se snažila. Nachystala jsem bramburky, načali jsme si pivo a koukali jsme se. Prvních deset minut to bavilo i malou. Lítala po obyváku a jako správný patriot řvala Češi do toho Češi do toho. Tatínek na ní byl po právu hrdý až do chvíle než začala něco chtít. Dal klapky na uši tak jak to umí jen tatínkové. Po nedobrovolných přestávkách na čůrání, papání, uklízení vylitýho piva a vysypaných brambůrek, malá konečně odpadla. No a když jsem po cca hodince opět usedla k televizi, mírně podnapilá, protože jsem se snažila zbytek piva vypít rychleji než mi to malá zase vyleje, měla jsem pár doplňujících otázek. Pokud chcete svého muže zákonitě vytočit, zeptejte se ho při hokeji který jsou naši. No a když jsem se ho ve třetí třetině zeptala jestli si nevyměnili strany, hodil po mě takovým pohledem, že už jsem radši mlčela.
Stejně se mi to po tom rychlým pivu nějak točilo...
