Želvák

Moje dcerka má želvu. Né živou, ale takovou tu lampičku, jak večer před spaním osvítí strop hvězdičkami a zahraje před usnutím pár písniček. Dostala jí u babičky a dědy pod stromeček a má jí moc ráda. Všude jí tahá, takže každý večer lezeme po baráku a hledáme kam se nám asi tak želvička schovala dnes. Ale proč Vám  jí vůbec popisuju? Musím Vám vyprávět co se nám včera stalo.
Malá si s želvičkou zase hrála, já jsem byla spokojená, že aspoň pár minut nemusím odpovídat na všetečné otázky a užívala jsem si chvilku ticha, když v tom dcera povídá
 " Maminko želva je kluk?"
V tu ránu zbystřím, volím ta správná slova a opatrně se malé ptám "Proč myslíš?"
No a na to moje malá, dvouapůletá holčička hrdě ukazuje želvičce mezi nožky, drží ocásek a povídá
"No tady! Tady má To! No To Čííí jak má Fanoušek (bratránek) a to je kluk"
Na to jsem jaksi neměla co říct.
Takže naše růžová plyšová želva je prostě kluk :-)

Opíkačka

Dneska je venku nádherně.
Je pravda, že je to úhel pohledu. Někdo by mohl říct, že sotva dvacet stupňů  a pod mrakem je nic moc, nebo dokonce hnusný počasí, ale já nemůžu být šťastnější.
O víkendu jsme slavily narozeniny. Teda manžel slavil narozeniny. Já dva dny před tím (a taky i dva dny potom) uklízela, vařila, pekla,nakupovala organizovala a znovu uklízela. No a když jsem měla pocit, že vše probíhá tak jak má, všichni mají co jíst a pít, maso se krásně točí nad ohněm, pivo je na sedmém schodu řádně vychlazené, cukroví se zas tak moc neroztéká a  děti jsou v bazénku šťastně osvěžované, sedla jsem si a nechala se unést rodinnou pohodou.
Při tom všem kochání jsem se, ale zapomněla namazat. Takže jak říkám. Dneska je nádherně a moje do ruda spálený loupající se ramena si dnešní zimu nemůžou vynachválit.

Amina

Taky jste si všimly toho, že jakmile jde někde nějaká maminka s kočárkem, kolemjdoucí lidé okamžitě nakukují na dítě a je to samé: "Jé  to je celá maminka, nebo to je celý tatíkem (samozřejmně podle toho čí známe nebo příbuzné jste potali). V lepším případě to je celá babička, dědeček, strýček ze sedmého kolena, tetička z Prahy, sestřenice bratrance z máminy strany, nebo se podobá sousedovic Amině, s kterou ale pokud víte nejste vůbec v žádném příbuzeneckém vztahu, takže si pak o dlouhých zimních večerech lámete hlavu, jak je možné, že se zrovna Vaše dcera podobá té sousedovic.
Mě se dokonce jednou stalo, že mi mírně podnapilá rádoby kamarádka ze základky nakoukla do kočárku a povídá : " Jé ta je krásná" Pak se podívala znovu, zaostřila a povídá " Jé ale ta je fakt krásná"
No a nakonec se mírně zhnuseně koukne na mě a dodá tomu korunu " Po kom je???"
Asi po sousedovic Amině...

Mám se dobře

 Taky jste si všimli toho, že když někoho potkáte a zeptáte se jak se má, málokdo Vám odpoví, že dobře? Ve většině případu se setkáme s odpovědí typu - No ani se neptej... Už bylo líp... Co Ti mám povídat, nebo prostě jen špatně. I můj malej synovec na otázku "Jak jsi se dnes vyspinkal ?" ze zásady s podmračeným čelíčkem odpovídal Blbje :-)
Je to jako bychom se styděli přiznat, že se máme fajn a nic nás netrápí. Jako kdyby společnost byla nastavena jen na samé stěžování a řešení problémů a každý kdo se má líp než já je hned podežřelý. Bojíme se snad, že by nám lidé záviděli? Je lepší tvářit se jako kakabus ikdyž mám srdce plné lásky a radostí bych skákala? Nebo je lepší přiznat pravdu a předat tím pomyslné žezlo radosti někomu dalšímu? Udělat radost někomu cizýmu jen tím, že se na něj usměješ, popřeješ hezký den, nebo dát naději méně šťastnému v lepší budoucnost. A věřím tomu, že až budeme potřebovat zase zvednout náladu my, najde se v našem okolí taky někdo kdo nám dokáže vlít trochu té naděje do žil. Třeba jako právě teď mě má malá dcerka. Zatím co sedím u počítače přišla za mnou, položila si svou krásnou hlavičku ke mě do klína, podívala se na mě těma krásnýma hlubokýma moudrýma očima (taky někdy máte pocit, při pohledu do dětských očí, že Vám vidí až do duše?) a povídá : "Pojď se mazlit Zlato!"  Co na tohle říct?
 Zkusme se nad tím dnes zamyslet a až se Vás někdo příště zeptá jak se máš, hrdě se mu podívej do očí a pevným hlasem řekni:  Mám se dobře :-)