Věčný student

Studuju. Seběhlo se to všechno tak rychle.
 Jeden den jsem na mateřské, maminka dvouapůl leté holčičky a druhý den? Jsem pracující žena a ještě k tomu si zvyšuji kvalifikaci. Aby toho nebylo málo tak rovnou na dvou školách. Když se teď ohlédnu příjde mi to absurdní. Naskočila jsem do rozjetého vlaku, co vlaku, tohle bylo nejmíň pendolíno a nestíhám. V pravém smyslu toho slova.
Z mého voňavého, nažehleného, dvakrát denně převlékaného, dokolanle sladěného miláčka je ubryndané dítě s jednou modrou,druhou růžovou ponožkou a věčně špinavou pusou. Doma by se z pohlahy dalo jíst! Vážně, zrovna jsem rozšlápla nějakou křupku... 
Jíme tzv "codůmdalky" a když dům nic nedá nejíme.
Maminka musí přece do měsíce odevzdat absolvenskou práci. A nemůže být za vola, když už se tam přihlásila, né? Navíc o patnácti normo stranách. Že nevíte co to je? Já to ještě v zaří taky netušila.
A ve čtvrtek jedu zas! Mají tam dobrý kafe...

PS: promiňte mi případné chyby, nestihla jsem je opravit...