Žena Ž: Hlavně holka nepracuj

Žena Ž: Hlavně holka nepracuj: Včera mě zase jednou pobavila moje dcerka. Sedíme si takhle ve vaně. Umývám jí vlásky, zpíváme si a vedme závažnou debatu na téma vodolepky...

Žena Ž: Ekovýzva

Žena Ž: Ekovýzva: Koncem minulého měsíce na mě vyskočila Ekovýzva Greenpeace.  Jakožto matka, které není jedno v jakém stavu naši krásnou planetu Zemi zanech...

Žena Ž: Změna

Žena Ž: Změna: Dlouho předlouho jsem se sem nedostala. Co se mezi tím změnilo? Už nejsem matka prvorodička, ale krásné, zdravé a doufám, že i štastné dět...

Změna

Dlouho předlouho jsem se sem nedostala.
Co se mezi tím změnilo?
Už nejsem matka prvorodička, ale krásné, zdravé a doufám, že i štastné děti, mám dvě.
Nabrala jsem nějaká ty poporodní kilča, která se právě pracně snažím schodit.
Ráda bych napsala, že jsem dospěla, zmoudřela, otevřely se mi oči a nekoukám teď na svět a na lidi přes růžové brýle, ale nebyla by to tak úplně pravda. Tak to radši nenapíšu :-)
Pořád jsem to já.
Ikdyž přeci jen trochu jiná.

Ekovýzva

Koncem minulého měsíce na mě vyskočila Ekovýzva Greenpeace.
 Jakožto matka, které není jedno v jakém stavu naši krásnou planetu Zemi zanecháme našim dětem a věčně tápající člověk, který se snaží třídit, neplítvat vodou a nepoužívat přípravky znečisťující podzemní vody jsem musela tuto výzvu příjmout.
Nedalo by mi to spát.
A navíc mi příjde fajn, že se takto lidé snaží probudit v nás ostatních cit pro zodpovědnost k sobě, dětem i naší krásné planetě.
Takže jsem si vybrala STOP jednorázovým plastům a omezení jízdy autem. Zatím se vážně snažím a musím říct, že chůze pěšky prospěla i mým povadlým lýtkům.
Kéž by mi to vydrželo :-)

PS: pro ty, kteří by se chtěli taky přidat https://www.ekovyzva.cz/
nikdy není pozdě...

Hlavně holka nepracuj

Včera mě zase jednou pobavila moje dcerka.
Sedíme si takhle ve vaně. Umývám jí vlásky, zpíváme si a vedme závažnou debatu na téma vodolepky na zdi, bublinky na ruce a kapající kohoutek. Nechala jsem se unést okamžikem a ptám se malé:
" Čím bys chtěla být až budeš velká? "
" Maminko já už jsem velká!" Jasný! Špatně položená otázka. Zkouším to teda rovnou znovu:
" Chtěla jsem se zeptat kde bys chtěla pracovat"
" Ale maminko, já vůbec nechci pracovat...!"
Moje holčička má prostě jasno...

Věčný student

Studuju. Seběhlo se to všechno tak rychle.
 Jeden den jsem na mateřské, maminka dvouapůl leté holčičky a druhý den? Jsem pracující žena a ještě k tomu si zvyšuji kvalifikaci. Aby toho nebylo málo tak rovnou na dvou školách. Když se teď ohlédnu příjde mi to absurdní. Naskočila jsem do rozjetého vlaku, co vlaku, tohle bylo nejmíň pendolíno a nestíhám. V pravém smyslu toho slova.
Z mého voňavého, nažehleného, dvakrát denně převlékaného, dokolanle sladěného miláčka je ubryndané dítě s jednou modrou,druhou růžovou ponožkou a věčně špinavou pusou. Doma by se z pohlahy dalo jíst! Vážně, zrovna jsem rozšlápla nějakou křupku... 
Jíme tzv "codůmdalky" a když dům nic nedá nejíme.
Maminka musí přece do měsíce odevzdat absolvenskou práci. A nemůže být za vola, když už se tam přihlásila, né? Navíc o patnácti normo stranách. Že nevíte co to je? Já to ještě v zaří taky netušila.
A ve čtvrtek jedu zas! Mají tam dobrý kafe...

PS: promiňte mi případné chyby, nestihla jsem je opravit...