pátek 8. září 2017

Malý, ale zuřivý

Když jsem byla těhotná, byla jsem na rizikovém těhotenství a skoro půl roku musela ležet. Co bych za to teď dala. Je ale jasné, že pokud ležet musíte, není to ono, už jen proto, že musíte. V praxi to taky znamená, že máte vycházky. A to je ten kámen úrazu. Chtě nechtě musíte vylézt dopoledne ven, ikdyž by jste si zrovna ráda schrupla, protože celou noc jste čuměla do stropu, jak jste z toho věčnýho polehávání otlačená.
Prší? Sněží? Fouká? Nevadí, máte přece vycházku tak ven musíte.
 Dvě hodiny je navíc strašně málo. Jsem od přírody zodpovědný člověk. Někdy až moc, bohužel. Takže jsem vycházky dodržovala vždy přesně na minutu. Znáte to. Náhoda je blbec, práce ve stejným městě, známý na každým kroku, ještě abych přišla o tu almužnu co mi dávají.
To jsem si takto jednou o vycházce vyrazila zase na nákup. Chutě jsou chutě. No a mezi rozhodováním jestli oříškovou, nebo mléčnou čokoládku mi zvoní telefon. Manžel. Kde jsi byla? Máš ve schránce dopis od kontroly, prý tě nezastihly doma.
Krev se mi nahrnula do hlavy a když jsem se celá ufuňěná a zpocená dovalila domu (čokolády pro jistotu obě), hned jsem ještě plná adrenalinu zvedla telefon a volala dotyčnému pánovi. Od jeho prvního slova jsem měla jasnou představu s kým mluvím. Tvídové sako, manšestrové kalhoty. Kulaté obroučky brýlí, naškrobená košile a poznáte ho už z dálky, podle chůze a pitralonu.Velmi, ale velmi arogantní nepříjemný hlas veledůležitého státního úředníka, který svou prací doslova žije mi sdělil, že mě nezastihl při kontrole doma. Spolkla jsem mraky sprostých slov, důrazně a pomalu jsem mu řekla, že jsem doma byla a neméně důrazně žádala vysvětlení. A toho se mi taky dostalo.
Pán se k nám nemohl dozvonit. Máme totiž zvonek na domě a né na brance. Klepal tedy na vrata - myslel asi naši do pasu vysokou branku a jelikož jsem to v zavřeném baráku, dobrých pět metrů od branky vzdáleném, neslyšela byl nucen mi dát upomínku.
Na moje argumenty proč tedy nešel dovnitř zazvonit mi sdělil, že máme psa a ten ho tam nepustil. Našeho malého psa? Na to mi, ale ochotný úředník odpověděl.
Ano malý, ale zuřivý.
Takže až půjdete jednou okolo dejte si pozor!
Na malou zrzavou chlupatou línou kouli, která za plotem často dělá hrdinku, ale jak otevřete branku se svěšeným ocasem zdrhá.
A na plotě uvidíte nápis.
Jsem malá, ale zuřivá :-)
Pro jistotu.

Žádné komentáře:

Okomentovat