Jde se ven

Zrovna mám vzácnou chvilku pro sebe a tak samým rozrušením nevím co dřív. Dodělat oběd? Trošku to tu poklidit, nebo že bych se konečně od rána učesala?
Malá spí a já  nakonec sedám k počítači. První půlhodinku jsem teda strávila na různých bazarech a bazárcích, protože jsem včera zjistila, že malá nemá žádné boty. Né že by tedy neměla žádné boty, ale nemá žádné co by jí byly.
Včera po půl hodině oblékání doprovázené přemlouváním, slibováním i vyhrožováním jsme konečně patřičně oblečené vyšly z domu. Je tam krásně. Sluníčko nám po dlouhé zimě zase pěkně hřeje. Byl by hřích sedět doma, jde se na procházku.Venku se to všechno tak nějak líp snáší. Vyčistím si hlavu...
Udělaly jsme sotva pár kroků a já malou na jednu  nestřeženou pidisekundu pustila,abych si otevřela branku. No a co myslíte? Zakopla a s veklým vřískotem dosedla právě do té jediné kaluže na celé předzahrádce, která tam je. Neměla jsem sílu ani nadávat. Naopak, přišlo mi to děsně vtipné. Smála jsem se na celé kolo. Je pravda, že trochu hystericky. No musel na nás být pohled. Křečovitě se řehtající matka nese pod paží hnědé, naštěstí jen v blátě obalené, plačící dítě. Snad nešel nikdo okolo...(a jestli šel taktně přešel na druhý chodník). Odnesla jsem stále řvoucí dcerku domu,kde jsme strávily další půl hodinu převlékáním. Nechápu jak se bahno může dostat až do kalhotek? Vzhledem k tomu, že měla i body, musela jsem jí za stálého utěšování, že se nic neděje a že maminka se směje, ne proto, že se zbláznila, ale protože ji nic jiného nezbývá, vysvléct až do naha.
 Mazlavé a studené bahníčko měla i v kozačkách. Ani jsem se je nepokoušela umýt a dala jsem malé botasky s tím, že večer vše vyperu a venku snad nepotkáme další louže. No a to byl ten kámen úrazu. Ptám se jí, jako správně starostlivá a svědomitá matka, jestli jí netlačí.  Pro jistotu jsem ji nožku i přeměřila. "Netlačí, netlačí, vůbec maminko, netlačí. Líbí si Nikolce. Moc. "A tak jsme vyšly. Znova :-)
Pokus číslo dvě už vyšel. rozhodla jsem se, že malou u branky nepustím, ani kdybych si měla otevřít zubama. Vše se zdálo sluncem zalité až do doby co mé zlatíčko ušlo pár kroků.
"Auwajs, bolí. Au au au nožička bolí." A tak maminka ve své volné chvilce schání a nakupuje botičky o číslo větší.
Dnes až se vzbudí dostane na procházku nepromokavou kombinézu. Sluníčko nesluníčko!