Už jste někdy zažili ten pocit, když sedíte u počítače, čekáte, kdy se spustí online prodej lístků na Vámi vyhlídnutý koncert, divadlo, nebo přednášku, kam je omezený počet míst a samozřejmně obrovský zájem o lístky?
Včera (v neděli, nechápu jak může začínat prodej lístků v neděli v 10 hodin) jsem dvacet minut dopředu seděla nervozně u počítače a čekala. Taky Vám příjde, že někdy má minuta víc jak 60 vteřin? Třeba na gyndě, nebo u zubaře je určitě delší...
Dvě minuty před desátou už se o mě pokoušely mdloby a když se nic nedělo ani minutu po hodině desáté, byla jsem zralá na infarkt. No a pak to začalo. Konečně jsem se dostala do systému prodeje lístků a začal boj. Do slova a do písmene. Místa mi mizela před očima a já začala pomalu propadat panice. Potřebovala jsem osm lístků. Nejlépe vedle sebe. Zázrakem se podařilo. Euforii, ale střídá zmatení. Krok další registrace? Proč jen se musím registrovat, když si chci jen koupit lístky? No dobrá, jsem tam. Platba (online, jak jinak v dnešní době, že?).
Koho by taky napadlo, že Někdo, na malém městě a na mateřské dovolené potřebuje v 21 století platební kartu tak maximálně na drbání zad, že? Vyřízeno. Švagr to zaplatí. Cože? Povolený počet lístků na osobu šest? To jakože fakt...tak znovu....
Po 32 minutách, které mě stály tak rok života, dva nehty a hrozící návštěvu sociálky, pokud má dcera někde nahlas zopakuje všechna slova co slyšela, mám ale svoje lístky v kapse.
No v kapse. Teda na emailu.
Teď ještě najít někoho kdo má tiskárnu...
Žádné komentáře:
Okomentovat