Stavíme

Letos v létě stavíme. Asi každý kdo někdy stavěl přesně ví o čem je řeč, když se řekne "stavíme". Děláme celé obytné patro za Živa. To v praxi znamená, že ve spodním patře žijeme a tím pádem nemáme před hlukem, prachem a vedrem (víte jaký je vedro v baráku bez střechy?) kam utéct.
Je celkem jedno jestli jde o rekonstrukci, nástavbu, zvětšování, zmenšování, nebo stavbu takzvaně na zeleném, je to prostě dřina. Taky je jedno jestli máte firmu, nebo bandu ze začátku nadšených příbuzných.
A taky je jedno jak skvěle to naplánujete. Vždycky se něco posere :-)
Mimo jiné si musíte jak jen to jde zvyknout i na to, že se ráno nevyspíte.V lepším případě až v sedm už se Vám někdo dobývá do soukromí a pokud nechcete, aby Vás všichni viděli s naschlou slinou na tváři a účesem alá málá čarodějnice, musíte si budík natáhnout minimálně o 10 min dřív, než se objeví první zedník. No a to vůbec nemluvím o ranní návštěve toalety. To je pak hned další čtvrthodinka. No a pokud jim chystáte i jídlo, tak už radši nechoďte ani spát...
Zatím co je buchta ke kávičce v troubě, guláš na oběd rozvařený, knedlíky kynou (kolik sní 10 chlapů chleba na svačinu?) čekáte kdy se objeví první dělník, aby jste ho odchytla dřív, než zvoněním probudí vaší ratolest a vy budete toto všechno muset stihnout s nevyspalým řvoucím miláčkem na noze.
Umytá, učesaná a uhnaná netrpělivě přecházíte kolem oken a ono NIC. Když uplyne další hodina a vy máte tlak tak 120 na 150 a buchtu připálenou zavoláte manželovi, kde asi tak nastala chyba.
"Jé oni dnes nepříjdou, ráno volali, já ti to neřekl?"
Né,  NEŘEKL.